|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Znovu našels cestu domů
– běžíš sem jak malý kluk
podělit se o zázraky,
v očích hoří jisker shluk,
z retů půlkruh vykrojený,
od pupeční šňůry třes,
za ten uzlík narozený
posíláš dík do nebes.
V náruči mě nosíš chvíli,
já mám teďka možnost, milý,
vlepit ti pár polibků;
najednou je z tebe muž
(no konečně, přece už!)
a malý důvod, aby pil,
kdo ještě zůstal v rodině;
ve tvojí těžké hodině,
kdy tiše na hruď kreslíš kříž,
jsi celý vesmír pochopil
i největší dar od ženy
– mé srdce došlo odměny
a v uších cinká
– Mami, víš...
(v peřince spinká
m a l i l i n k á)
|
|
|
